Vážení rodiče, děti, vedoucí…
Naše PS Kamarádi má již více než třicetiletou historii.
Pro děti bez rozdílu věku, pohlaví, vyznání, zdr.stavu, každoročně připravuje
velmi pestrý program v podobě tradičních letních táborů, vícedenních výletů, teenager táborů,
akcí pro mládež pod názvem Stegosaurus. V Hradci Králové se schází členové oddílu PS Kamarádi
při svých pravidelných svhůzkách. V Orlických horách opečováváme naší vlastní táborovou osadu,
na kterou se všichni velice rádi vracíme. Všichni, kteří se chtějí ve svém volném čase bavit,
mají rádi přírodu a prima kamarády jsou mezi nás srdečně zváni!
Josef Svoboda al. Hajnej – vedoucí PS Kamarádi
Trocha historie aneb Hajnej zakládá PS Kamarádi
V roce 1989, kdy jsem nastoupil po perné jedenadvacetidenní chmelařské brigádě na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, kde jsme měli všichni studenti oboru pedagogika – psychologie za povinnost vést pionýrský oddíl. V Hradci Králové vzdělávalo a vychovávalo tehdy své žáky více než 20 základních škol. Jedna moje kolegyně, jejíž jméno jsem pozapomněl, se mně zmínila o jedné základní škole, kde to prý vůbec není špatné a navíc se rozprostírá poblíž vysokoškolských kolejí. Její název byl Základní škola Mandysova. Její popis mi připadal seriózní a tedy vydal jsem se v měsíci září roku 1989 na cestu do zmíněné školy. Tehdy v ZŠ působila Pionýrská skupina Julia Fučíka, která čítala kolem 40-ti pionýrských oddílů. Zdejší skupinová vedoucí Jana mě s radostí přivítala a zavedla mě do třídy 5.B, ve které jsem převzal pionýrský oddíl Budovatelé po jisté paní Kavalské, která oddíl vedla v době své mateřské dovolené. S dětmi, kterých bylo ve třídě kolem 35-ti jsme se scházeli při svých pravidelných týdenních schůzkách. Samozřejmě vždy s obměnou programu. Družiny našeho oddílu jsme pojmenovali takto: Turisti, Přírodovědci, Umělci, Sportovci a později i Cizinci. Na svůj první výlet jsme se vydali v listopadu 1990 do Lomnice nad Popelkou, kde jsme přebývali v místní Sokolovně. Stalo se zvykem, že jsme na výlety (většinou třídenní) začali jezdit každý měsíc. Oddíl mi tehdy pomáhal vést můj spolubydlící Petr Nechvíle al. BEN a o měsíc později také Zdena Kulštejnová.
Po listopadu 1989 se rozpadla PO SSM a s ní také celých 40 oddílů až na jeden, ten náš. Scházeli jsme se s dětmi dále a bavili se pestrým programem. Negativní skutečností v tuto dobu byl fakt, že jsme za sebou neměli žádný právní subjekt. Přesto důvěra rodičů pomalu rostla. V únoru 1990 mě oslovila Táňa Šormová, která se o naší činnosti dozvěděla a nabídla nám vstup do nově vznikající dětské organizace PIONÝR, která měla navazovat na tradice poválečného Pionýra.
9.3.1990 tedy vznikla Pionýrská skupina Kamarádi, jako samostatný právní subjekt této dětské organizace.
Trocha historie aneb jak jsme založili táborovou osadu
Staromlýnská osadní historie se datuje k březnu roku 1990, kdy jsem spolu s předsedkyní Okresní rady Pionýr v Hradci Králové zajel do zarostlého údolí říčky Kněžny. Předsedkyně tehdy pronesla:
“Tak tady se vám to asi líbit nebude, bylo by tady moc a moc práce, nástup a jedeme zpátky.” Opravdu nebylo se na co dívat, všude kralovaly kopřivy a lopuchy, zkrátka jedna velká džungle. To co na mě tehdy dýchlo byla ovšem touha po krásné přírodě Orlických hor, jejím klidu a kouzlu. Tehdy jsem jen mlhavě viděl ve svých představách, jak by se na tomto místě mohla někdy rozkládat táborová osada, ale fakt, že v těchto končinách dávají lišky dobrou noc, neboť živáčka zde nebylo možno spatřit a přenádherná průzračná voda v říčce mě přesvědčili, že tady to bude to pravé místo, místo kam se budeme jednou všichni vracet, místo, které se stane naším společným domovem.
A tak se tedy stalo. Na osadu jsme začali navážet první věci (deky, talíře, podsady atd…) ze ZŠ Mandysova někdy kolem května roku 1990 a připravovali se na první tábor. Upřímně řečeno, dost jsme tu přípravu podcenili a vše se učili zvládat až v době konání letního tábora. Asi také proto na tento v pořadí I. tábor jen tak nezapomeneme. První úpravy táborové osady, kterou jsme pojmenovali příznačně “ U starého mlýna” po dokonalé studii zdejších rozvalin mlýna, který byl ještě ve třicátých letech 20 století krásným objektem, jsme prováděli téměř o každém víkendu. Veškeré nářadí a materiál jsme převážně nosili v krosnách na svých bedrech a šlapali mnohdy z Rychnova pěšky. Tehdy jsme žádné automobily nevlastnili, neměli jsme ani řemeslnické zkušenosti, ale chuť a touha po zdárném výsledku byla tím hlavním co nás motivovalo. Začínalo se tehdy téměř od nuly a proto dnes můžeme být právem pyšní, že všechno co na osadě stojí, vzniklo naším společným úsilím.
Za to patří velký dík všem lidičkám, kteří za jakéhokoliv počasí, často navzdory svým vlastním problémům přijeli a přiložili ruku k dílu.
Proto prosím, nezničme si nikdy a ničím náš společný domov, táborovou osadu “U starého mlýna”.
Hajnej